Zavírka – pravěký val a nová fakta II. díl

Pojďme se vydat za tajemstvím tajemného valu na Zavírce v Brdech. V druhé části se podíváme na parametry valu, jeho stav a přibližné datování tohoto díla.

Toto brdské místo je ideální tip pro krátkou a nenáročnou procházku, která Vás odmění hned několika překvapeními, detail ke zmapování místa naleznete zde. Archeolog pan Jiří Marounek mi nabídl sumarizací nových informací, které zatím nikde nebyly takto komplexně publikovány. Je mi ctí Vám nejnovější fakta bádání týmu ve složení Jan Kypta, Jiří Marounek, Zdeněk Neustupný právě předložit. Odkaz na první díl. Brdy čekají…

Pozůstatky kamenného ohrazení areálu, který bez pochybností považujeme za pravěké hradiště, se nacházejí v jižní části protáhlého temena zalesněného (nyní zčásti prosvětleného) vrchu. K danému místu se alternativně váže název Věnec, popř. Ve věnci. Zavírka je převážně tvořena kambrickými slepenci (napříč temenem vrchu), a to právě v místech ohrazené plochy, probíhá v tupém úhlu zalomená, přibližně 20 m široká, ale poměrně mělká úžlabina, způsobená pásem odlišné horniny – kambrického ryolitu.

Kamenný val po celém obvodu ohraničuje oválný prostor o výměře 1,68 ha (obvod činí 538 m). Ohrazená plocha je protáhlá ve směru severozápad-jihovýchod. Tato její osa dosahuje délky 215 m, šířka areálu kolísá mezi 80 a 92 m. Zatímco po obvodu jižní poloviny areálu val víceméně kopíruje průběh vrstevnic, jeho severní ohyb vede napříč temenem vrchu. Všude je tvořen souvislým pásem kamenů, jež vyčnívají z povrchu terénu.

Nutno hned zdůraznit, že valové těleso se zachovalo značně nerovnoměrně. Zatímco na jižní straně je nepřehlédnutelné, na severu velice málo zřetelné. Degradaci způsobily opakované zásahy těžkou mechanizací, které nabraly na intenzitě v poslední době. Na severní straně areálu byl však val málo zřetelný (anebo skrytý v hustém porostu) již podstatně dříve, jak napovídají mapy z 50. let 20. století. Na nich je ohrazení zobrazeno sice schematicky, ale poměrně věrně, ovšem s vynecháním severovýchodního úseku.

Foto: Kamenný val hradiště, severovýchodní úsek poničený při těžbě lesa,
pohled od východu. Při levém okraji snímku lesní cesta,
průběh valu zvýrazněn čarami (foto Z. Neustupný, 2017).

Narušení valu

I při obhlídce relativně lépe dochované linie ohrazení v jižní polovině areálu zjišťujeme řadu narušení. Val tu jednak poškodila lesní cesta vedoucí napříč temenem v místech zmíněné úžlabiny geologického původu; na západní straně je val v šířce cesty patrný pouze jako kamenitý podklad. Od tohoto místa směrem k jihozápadu pokračuje val podél terénní hrany, přičemž v délce 80 m je jeho koruna zarovnána pomocí těžké techniky, což mělo patrně za účel zřízení provizorní cesty. Z původně vystouplého tvaru valu tu vznikla terasa, která na vnitřní straně prakticky nepřevyšuje okolní povrch terénu. Kdy k tomuto vážnému poškození došlo, lze určit jen hrubým odhadem – snad v 90. letech 20. století. Narušení končí v místech, kde se val pozvolna stáčí k východu. V příčném směru tu je však poničen lesní cestou, která se hluboce zařízla do kamenného tělesa.

Pozůstatky ohrazení jsou nejlépe dochovány v jižním obloukovitém úseku valu. Jeho výška zde dosahuje až 2,6 m (vůči vnější patě) a šířky až 8 m; převýšení oproti vnitřní straně kolísá mezi 0,5 m a 0,8 m. V místech, kde val v mírném oblouku směřuje k severu, je opět několikrát poškozen různě velkými vkopy a zářezem už delší dobu neužívané lesní cesty. Val má v tomto úseku šířku okolo 4,5 m, přičemž výška jeho temena oproti vnější patě nepřesahuje 1,2 m a oproti vnitřní patě 0,5 m. Na východní straně vede val v mírném svahu víceméně kolmo vůči vrstevnicím. Směrem k severu ztrácí na zřetelnosti, což jde na vrub těžbě dřeva a následné výsadbě, uskutečněných odhadem v 70. letech 20. století.

Foto: Kamenný val hradiště, severní ohyb značně poničený při těžbě lesa, pohled od východu. Průběh valu zvýrazněn čarami (foto J. Marounek, 2013).

V úseku od nejvýchodnějšího místa obvodu k severnímu konci hradiště klesá výška valu oproti vnitřní i vnější patě na 0,3–0,5 m a navíc tu přes něj přechází další již déle neužívaná cesta. V místě geologické úžlabiny val prakticky mizí. Nepochybně tu však probíhal, jek svědčí kamenitý podklad v současnosti užívané cesty, jež využívá průběhu úžlabiny. Severně od úžlabiny se val opět dochoval, ovšem v dosti poničeném stavu. Znovu tu byl plošně poškozen těžbou a výsadbou lesa, a to asi v 90. letech 20. století, a krom toho i celou řadou bodových zásahů – větším počtem vkopů (patrně vojenských okopů) a jednou již zarostlou cestou.

Foto: Kamenný val hradiště, západní úsek poničený patrně buldozerem, pohled od severozápadu (foto Z. Neustupný, 2017).
Foto: Kamenný val hradiště, nejlépe dochovaný úsek – jihozápadní ohyb, pohled od severozápadu (foto Z. Neustupný, 2017).

Šířka kamenného pásu zde činí asi 4,5 m, výška oproti vnější straně nepřesahuje 0,8 m a oproti vnitřní straně 0,5 m. Z celého průběhu ohrazení je nejméně zřetelný severní ohyb. Dnes se tu nachází paseka, vzniklá v roce 2014, případně 2013, kdy se val změnil v nepříliš zřetelný kamenný pás, který jen mírně převyšuje okolní povrch terénu, a to nanejvýš o 30 cm. Val opět nabývá na zřetelnosti v místech, kde přechází z obloukovitého zakončení do lehce zvlněného úseku směřujícího k jihu podél terénní hrany.

Následně je přerušen cestou ústící do geologické úžlabiny, od které jsme začali popisovat průběh fortifikace. Výška valu v úseku severně od této úžlabiny se pohybuje kolem 1,2 m vůči vnější patě, resp. 0,5 m vůči vnitřní patě. Jeho těleso je zde zdeformováno celou řadou vkopů (patrně vojenských okopů) a jedním výrazným zářezem, který budí dojem sondy položené Václavem Humlem v 70. letech 20. století.

Původní vzhled

Je otázkou, jak si lze představit původní podobu opevnění. Podle kubatury destrukce můžeme předpokládat zhruba 2 m vysokou kamennou zeď, snad zajištěnou pomocí dřevěné konstrukce na vnitřní i vnější straně. Po celé délce opevnění není nikde patrný ani náznak příkopu. Kvůli značnému množství novodobých přerušení nelze identifikovat původní vstup do hradiště. Snad byl zřízen v přirozené úžlabině zhruba uprostřed západního úseku ohrazení, kde tomu nasvědčuje nápadně zalomený průběh valu.

Z obranného hlediska se vrch Zavírka jeví jako poměrně dobrá volba, nicméně na severní a severovýchodní straně není ohrazený prostor vůbec převýšen oproti předpolí. K výběru daného místa mohl přispět i daleký výhled z temena návrší.

Ostatně na nejvyšším místě Zavírky se nachází slepencové skalisko (asi 100 m severozápadně od ohrazeného prostoru), na kterém v 19. století stála rozhledna zbudovaná z klád sestavených do pyramidy.

Datace hradiště

Kvůli absenci nálezů keramiky či jiných druhů artefaktů lze hradiště na temeni Zavírky datovat jedině na základě formy jeho opevnění, a tudíž pouze orientačně. Kamenné valy jsou charakteristické pro hradiště dvou period: jednak mladší a pozdní doby bronzové, jednak pozdní doby halštatské.

Lapidární půdorysný tvar pojednávaného hradiště k bližšímu časovému upřesnění nijak nepomůže. Ostatně i v případě hradišť s analogickou konstrukcí fortifikace, u kterých disponujeme většími či menšími soubory artefaktů, často zůstává otevřena otázka, kdy (a po jakou dobu) lokalita fungovala jako ohrazený areál.

Výše navrhované možnosti datování hradiště na Zavírce lze zdůvodnit na základě poměrně velkého množství lokalit s fortifikacemi obdobného rázu. Tato množina lokalit je značně různorodá nejen co do velikosti a celkového půdorysu, ale i dispozice fortifikačních linií. Z našeho úhlu pohledu jsou důležitá hlavně hradiště v prostoru Brd a pomezí středních, jižních a západních Čech. Dobře reprezentují velkou typovou rozrůzněnost památek svého druhu, sahající od areálů rozlehlých a složitěji uspořádaných k relativně malým a nečleněným. Svým značným rozsahem i mohutností opevnění nad jinými dosti vyniká hradiště na rozložité hoře Plešivci, vysunuté vůči hlavnímu brdskému hřebeni k severu a upozorňujeme, vzdálené jen necelých 16 km od Zavírky.

Datováno je většinou do mladší až pozdní doby bronzové, přičemž badatelé jednotně uvažují o jeho centrální roli v prostoru středních Brd a okolních regionů. Přitom argumentují nejen výjimečnou rozlohou ohrazené plochy, ale i četnými nálezy depotů bronzových předmětů uvnitř i (hlavně) vně hradiště, jakož i doklady metalurgické činnosti.

Obr: Brdy v mladším pravěku:
a) doložená a pravděpodobná hradiště z mladší doby bronzové až pozdní doby halštatské,
b) uvažovaná hradiště z mladší doby bronzové až pozdní doby halštatské,
c) osídlení z mladší doby bronzové až pozdní doby halštatské; červeně zvýrazněny lokality zmíněné v textu.
Odstíny šedé naznačen georeliéf, nejtmavěji území nad 550 m n. m. (zpracoval Z. Neustupný)

Z kategorie velkých ohrazených areálů mladší až pozdní doby bronzové stojí za zmínku hradiště na vrchu Žďáru u vsi Pavlovsko na Rokycansku. Co se týče rozlohy a celkového půdorysu, mnohem bližší analogii představuje hradiště na vrchu Hradci u Dobříše. Jeho obvodová kamenná fortifikace je však dosti poškozena vybíráním kamene. Podle historických plánů je ale dobře zřejmé, že tvar oválné ohrazené plochy vycházel z konfigurace temena vrchu. Že bylo příčné opevnění vůči předpolí zdvojeno, představuje sice určitý rozdíl vůči hradišti na Zavírce, nikoli ale zásadní, aby bránil přímému vzájemnému srovnání.

Pro datování Hradce ale dodnes scházejí pevné opory. Stejně je tomu v případě dalšího z brdských hradišť, které lze podle formy opevnění také jen orientačně datovat (pravděpodobněji) do mladší či pozdní doby bronzové, případně pozdní doby halštatské. Na mysli máme pozůstatky ohrazeného areálu na známém vrchu Třemšíně.  Linie kamenných valů tu jsou však značně poškozeny středověkým hradem a novověkými parkovými úpravami; nicméně v ukázkové podobě se dochovala ulicovitá brána.

V rámci regionu Příbramska je pro úplnost třeba ještě zmínit téměř zaniklé (anebo mylné, neboť dnes těžko ověřitelné) hradiště na vrchu Hradišti u Dolní Líšnice. Neleží ale v Brdech, nýbrž při středním toku Vltavy. Důvodem, proč tuto lokalitu zmiňujeme, jsou zmínky o kamenných valech, které měly určovat jeho dvoudílný půdorys.

Pokračování v dalším díle.

Zdroj: NEDATOVANÉ HRADIŠTĚ NA VRCHU ZAVÍRCE (K. Ú. OBECNICE) V BRDECH PŘÍPAD NÁPRAVY CHYBNÉHO UPUŠTĚNÍ OD PAMÁTKOVÉ OCHRANY – Jan Kypta, Jiří Marounek, Zdeněk Neustupný.

1 komentář: „Zavírka – pravěký val a nová fakta II. díl

  1. Především předesílám, že nejsem archeolog – a to ani amatérský. Brdům se však věnuji dlouhodobě a poměrně důkladně a minimálně jeden poznatek zde jednoznačně vystupuje do popředí. Brdy nebyly nikdy plošně a dlouhodobě osídleny (především z důvodu krajně neúživných půd, vylučujících zemědělskou činnost, částečně i drsným klimatem). lidé do nich pronikali jen okrajově, nejspíš se jim raději vyhýbali a zájem o ně vzrostl až v souvislosti s primitivní metalurgií a získáváním surovin (záměrně neužívám slovo „těžba“, protože v samých počátcích se patrně jednalo spíš o sběr a rýžování, než těžbu tak, jak ji dnes chápeme). Suroviny – nejprve asi zlato, později železo a stříbro (atd.) však přivedly člověka podle vodotečí do prostor, jež dnes můžeme považovat za okrajové lokality, ležící mimo vnitřní část pohoří. Když nahlédneme na skutečně prokazatelná hradiště v této oblasti, můžeme jmenovat jen čtyři – Žďár nad Rokycany, Plešivec nad Jinci, Kokšín nad Spáleným Poříčím a Třemšín nad Rožmitálem. První dvě jsou umístěná vysloveně na okrajích brdského masivu (i z tehdejšího pohledu), patrně jsou kombinací strategické polohy s kultovním významem a snad (v případě Plešivce) i s primitivní metalurgií, třemšínské hradiště de facto také představovalo okrajovou lokalitu (Rožmitálská kotlina s již úrodnější a zemědělsky lépe využitelnou půdou na úživnějším žulovém podkladu, byla patrně dříve kolonizována). Zde bych předpokládal u tamního hradiště především strategický a kultovní význam (a snad i funkci útočištnou) a podobně by tomu mohlo snad být i v případě Kokšína, kde je jeho okrajová poloha vůči Brdům a strategický význam také zcela zřejmý.
    Z prokazatelných hradišť v Brdech je to však v zásadě vše – žádné nenalezneme v nitru pohoří – a řekl bych, že to má svoji logiku. Proč budovat poměrně s velkým úsilím něco v místech, která z tehdejšího pohledu byla zcela neperspektivní, pokrytá neprostupným pralesem a de facto vlastně téměř nepřístupná. Uvažované hradiště na Zavírce, dnes sice vnímané spíše na okraji Středních Brd, se však tehdy nacházelo hluboko uvnitř pohoří. Občas uváděná souvislost údajného hradiště s rýžovišti na Litavce by snad ještě dávala smysl, byť vzdálenost toho kopce od oněch míst je značná, nehledě na to, že řada badatelů pochybuje přinejmenším o jejich vydatnosti, ale dokonce i o tom, zda tam vůbec někdy nějaké zlato bylo. Jiné logické a smysluplné důvody mne opravdu nenapadají. Na druhou stranu – je nepochybné, že ten val je umělého původu – tedy dílem člověka. Je tu však otázka jeho stáří – a tady opět asi tápeme. O nálezech keramiky, podle níž se zpravidla dokládá nejen samotný fakt osídlení, ale i jeho datace, sice občas něco slyšíme nebo čteme, ale zdá se, že ji nikdo ve skutečnosti neviděl. Natožpak odborník, který by ji dokázal zařadit. Nezaregistroval jsem ani, že by tam byly objeveny nějaké dřevěné prvky, artefakty třeba výztuhy toho valu, jeho koruny apod. (Např. na Plešivci ano). Val je zbudován z volně skládaných kamenů, bez tmelu, který by nám také mohl mnohé napovědět. Stáří té „stavby“ je tedy nejasné, může to být staré třeba až 2,5 tis.let, ale stejně dobře třeba taky jen 300 let. A tím bychom se dostali k jinému možnému účelu té stavby. S největší pravděpodobností nikoli sídelního, ale spíše oné ohrady (pro lovnou zvěř), jak o ní spekuluje např. pan Čáka. Jiný hospodářský význam mohlo sotva mít. Na 100% lze vyloučit ohradu pro nějaké políčko – to v Brdech nedává už smysl vůbec žádný. Nic nenasvědčuje nějaké těžbě, sondám, pinkám, jichž je jinde v tomto kraji víc než dost. Vyloučit nejspíš můžeme i vznik valu jen z nějakého rozmaru, pokud za něj nepovažujeme onu ohradu pro zvěř, uzavřenou na malém prostoru a tím snadno k ulovení. Byl-li účel toho valu nějaký obdobný, nejspíš se moc neosvědčil, jinak bychom o něm asi měli mnohem víc zpráv.
    Dovolím si zde však jednu kacířskou myšlenku. Je to vlastně spíš jen doporučení, abychom vnímali i názory odborníků – archeologů, s jistou rozumnou rezervou. I oni bývají víc než laici samozřejmě poznamenáni svou profesí (a zpravidla ještě nějakou specializací v rámci té profese), která je občas vede k tendencím vidět i to, co není. A své představě pak – samozřejmě v dobré víře – snášet veškeré myslitelné a použitelné, ale bohužel občas i nemyslitelné a nesmyslné – argumenty. Těmi ohromí zpravidla laiky, méně již bývají úspěšní u svých kolegů. I v případě Zavírky registruji podobné tendence. Vysloveně však je třeba varovat před různými „profesionálními“ hledači a objeviteli tajemna, magie a skrytých účelů, významů a vztahů. Mám tím na mysli pana „spisovatele“ Otomara Dvořáka, který nelenil a vrchol toho kopce obestřel ezoterickým tajemnem, jako ostatně kdejaký šutr, na který při svých toulkách po vlastech českých kdy narazil. Jemu se to vyplatí – seká jedno veledílo za druhým, opisuje, překrucuje a spekuluje až se hory zelenají. A čtenáři platí. Každý se nějak živíme, ale podobní šarlatáni, jako je on, či třeba psychotronik Pavel Kozák, dokážou mezi lidmi nadělat víc škody než užitku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.