Zemřel Jan Harvánek, spoluzakladatel CHKO Slavkovský les a můj táta.
V roce 2017 mi táta (Jan Havran Harvánek) věnoval krátký článek reagující na založení CHKO Brdy. V té době v něm doslova ožily vzpomínky na rok 1974, kdy jsem se narodil já a CHKO Slavkovský les. Přijměte tuto malou vzpomínku na mého tátu, náčelníka kmene Čeplaghanů a jazzmana, který nás opustil 1. 8. 2019.
42 let dělí zrod CHKO Slavkovský les a CHKO Brdy. Za tu dobu v Brdech padlo mnoho cvičných a ostrých pum, ale zároveň přirostlo mnoho letokruhů zdejším krásným lesům. Obě lokality jsou v mnohém výjimečné, prostě endemitem. V mnohém si jsou podobné. Jak jsou Brdy houbou pro střední Čechy, tak rašeliniště Slavkovského lesa jsou lůnem pro minerální prameny v lokalitě. Obě krajiny spojuje také vojenská minulost. I Slavkovský les měl uzavřená cvičiště se zákazem vstupu. A před rokem 1989 se rozhodně jednalo o složitější situaci pro CHKO. Ale všemu pomohlo mnoho lidí, kterým lokalita přirostla k srdci. A jak se říká, nejlepší je jít na zaučenou a načerpat zkušenosti v „cizině“. Proto jsem se zeptal Jana Harvánka, jednoho ze zakladatelů CHKO Slavkovský les, jak na onu pionýrskou dobu vzpomíná.
Utrhl jsem květinu – zvadla. Chytil jsem motýla – zahynul. Došel jsem k poznání, že je třeba lásku k přírodě vyjádřit jinak. E.T.Seton * motto na naučné stezce Kladská v CHKO SL.
Vzpomínky na budování dobrých vztahů v CHKO Slavkovský les.
V roce 1974 byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Slavkovský les na rozloze 640 km2, která tehdy zasahovala do okresů Cheb, Sokolov, Karlovy Vary a malé části okresu Tachov. Na tohle obdivuhodné prostorové sousto byli tehdy jmenováni dva správci – vedoucí Správy CHKOSL ing. Jan Schlossar a já (Jan Harvánek). Hned na začátku jsme si byli vědomi, že není v našich silách plně obsáhnout celou problematiku a solidně plnit naše poslání při dodržování Zákona České národní rady o ochraně přírody a krajiny (Zákon č. 40/1956 Sb a od roku 1992 Zákon č.114/1992 S.). Tehdy jsme si stanovili priority.
Jako nejdůležitější jsme považovali založit dobrý kontakt se všemi občany žijícími v oblasti prostřednictvím správních celků (okresní, městské a obecní úřady) a tím se pokusit všem vysvětlit proč vznikla CHKO. Zároveň tak získat převážnou část obyvatel na stejnou stranu zájmu. Tehdy nebyl internet, lokální TV a celá řada dalších vymožeností dnešní doby. Nezbývalo tedy nic jiného, než přesně plánované výjezdy a osobní setkání. Začali jsme vydávat i zpravodaj Arniku (prha arnika / Arnica montana je ve znaku CHKO SL), kterou dostávali všichni zástupci obcí a měst (kupodivu, časopis vychází do dnešní doby).
Velice brzy se ukázala správnost této priority. Byl navázán výborný vztah, který se potvrdil při následných a mnohdy zapeklitých jednáních, které vždy končily v oboustranné spokojenosti.
V oblasti Slavkovského lesa žilo velké množství dobrých lidiček, kteří měli výborný vztah k tomuto kraji. Byla to pestrá paleta osobností. Od lesníků, historiků, přírodovědců, přes různé dělnické, úřednické a já ani nevím jaké profese. Všechny však spojovala láska ke svému kraji. To byla masa lidí, bez které by nebylo možné zajistit dobrý chod správy oblasti. A to nejen v rovině výchovného působení na zbytek zde žijící populace, ale též v rovině přímé fyzické pomoci.
Při Správě CHKO SL tak brzy vznikl Dobrovolný aktiv přátel a spolupracovníků Slavkovského lesa. Počet členů se pohyboval od 160 do 200 osob. V té době nedával stát na ochranu přírody mnoho peněz. Nebylo žádných fondů, dotací, sponzorů atd. A tak tato masa příznivců výrazně pomohla s vyznačením hraničního značení, s vybudováním naučných stezek a v neposlední řadě i s nacházením odpovědí na různá řešení námětů. Bez tohoto občanského nadšení nelze podle mých představ úspěšně řešit problematiku turistiky, územního plánovaní a ochranu přírody a krajiny všeobecně ani dnes.
Jako třetí okruh problematiky jsme začali řešit nekoordinovanou turistiku. Osada Kladská a jeji rozsáhlá rašeliniště vzdálená od Mariánských Lázní jen 9 km přinesla vážný problém. Dobrá dostupnost po silnici, lovecký zámeček, výborná restaurace U tetřeva s vyhlášenými pochoutkami ze zvěřiny (oblast je také oblastí jelenářskou). Kladská je zároveň v těsné blízkosti národní přírodní rezervace Kladské rašeliny – část Tajga. To vše přitahovalo velké množství návštěvníků, kteří se nekontrolovatelně pohybovali po osadě i okolí. Vstupovali do chráněného rašeliniště, v okolí Kladského rybníka kempovali a rozdělávali ohně.
Po jednání s Lesy ČR jsme dospěli ke společnému závěru, že turistiku musíme nenásilně řídit, usměrňovat, dát lidem možnost se seznámit s okolní přírodou. A to takovou formou, aby si návštěvníci přišli na své a ochrana přírody byla zároveň náležitě naplněna. Vždyť systém turisticky řízených center a stezek vede k výbornému usměrňování volného pohybu po krajině, k výchově a především k zamezení poškozování přírody. A tak se společným zájmem Lesů ČR a Správy CHKO SL byla za nezastupitelné pomoci dobrovolného aktivu vybudována naučná stezka Kladská.
Byla otevřena v roce 1977 a dnes patří k nejstarším naučným stezkám v České republice. Za čtyřicet let své existence prošla samozřejmě vývojem a mým pohledem je dnes dokonalá. Roční návštěvnost tohoto místa je přes 50.000 lidí. Navíc dala podnět k dalšímu rozvoji turistického ruchu v této lokalitě a to bez jakýchkoliv negativních vlivů na ochranu přírody a životního prostředí.
Během vývoje došlo i k vybudování vhodného turistického zázemí. Bez vynikající spolupráce Lesů ČR – lesního závodu Kladská, Správy chráněné krajinné oblasti Slavkovský les a Města Mariánské Lázně, by nikdy nedošlo k vybudování vhodného parkoviště a Domu přírody Slavkovského lesa. Dům přírody byl společný projekt Agentury ochrany přírody a krajiny, Lesů ČR a Města Mariánské Lázně. Celkové náklady činily 20 milionů Kč.
Vedle vlastních finančních nákladů darovaly Lesy ČR do tohoto projektu i objekt v areálu jejich Loveckého zámečku. Lesy poskytly i vhodné místo pro vybudování jednoduchého a výborného parkoviště (parkování zdarma). Město Mariánské Lázně se tohoto projektu zúčastnilo nepřímo tím, že investovalo cca 2 miliony Kč do vybudování parkoviště. O provoz Domu přírody a naučné stezky se společně starají Lesy ČR a Správa CHKO SL. Polovina naučné stezky je věnována ochraně přírody a krajiny, historii místa a druhá polovina pak lesnímu ekosystému či lesnímu hospodářství.
Teď se vrátím k meritu věci. Na příkladu Slavkovského lesa je vidět, že bez společné práce všech zainteresovaných se nelze dopracovat k všeobecné spokojenosti. Nejde nadřazovat důležitost například Vojenských újezdů nad Správou CHKO, nebo občanskými sdruženími a naopak. V zájmu věci je třeba spolupráce všech. Hledání vstřícných bodů, které nakonec uspokojí všechny strany a ve výsledku přinesou jen klady dané věci. Jednoduše řečeno, co pro nás platilo – v zákonu č.114/1992 Sb je v paragrafu 2, odst.(2), písmeno (g): …spoluúčast v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny… a v písmenu (k): … ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace… V paragrafu 70, odst.(1) se píše: … účast občanů… A v paragrafu 78a, kde se píše o území Vojenských újezdů je jasně deklarována jejich spolupráce s Ministerstvem životního prostředí. A mnoho dalšího.
Nedávno (poznámka čl. z roku 2017) byla odsouhlasena novela tohoto zákona. Nikde prozatím dostupná není, ale jsem přesvědčen, že tyto všeobecné a základní formulace z nového znění zákona o ochraně přírody a krajiny nezmizely.
Před 43 lety jsem se stal profesionálním pracovníkem státní ochrany přírody. Občas jsem měl hlavu k prasknutí, ale při zpětném pohledu pociťuji ještě dnes uspokojení a jsem přesvědčen, že jsem měl překrásné zaměstnání. Nejkrásnější jsou dnešní náhodná setkání s bývalými spolupracovníky a to jak s profesionály, tak i s tehdejšími dobrovolníky a přáteli Slavkovského lesa. Teprve dnes vidím, že jsme se tehdy vydali správnou cestou. A když vyrazím do chráněné oblasti, pouze v údivu zírám: ti, co převzali žezlo, pochopili a povznesli naše prvotní snažení a cíle k dnešní dokonalosti.
CHKO BRDY PŘEJI JEN TO NEJLEPŠÍ A SPRÁVNOU CESTU.
Jan Harvánek 2017

Byl to uzasny clovek, ktery ovlivnil ( k lepsimu ) mnoho lidi, ba dokonce i generaci ….
Míro, děkuji! Stále to bolí, ale vzpomínky a co jsem spolu prožili nezmizí. Tak někdy na Pírce.
uz je to tak strasne davno.. zustavaji jen vzpominky. brezova kura, arniky, medvedi, zeleny klub, rolfovo jezero, ben. dekuji havrane ze jsem mel tu cest se s tebou setkat a pomohl jsi mi uvedomit si sebe samotneho. cest tvoji pamatce!